PASTÝŘKA.
1.
Desetkrát luna
shodila rohy,
sama co kvílím
volajic Bohy;
její blesk zdá se
čim dél tim bělší,
mně pak ten čas zde
desetkrát delší.
2.
Buduli tak kdy
do smrti ráda,
jak když sem s Milým
pásala stáda;
pískal on, já se
zpívajic smála,
jehňátka při tom
radostně hrála.
3.
Zde co se sem ten
potoček kroutí,
na jehož hrázi
zažloutá proutí,
zde co se stín té
besídky černá,
slíbila sem mu
vždycky být věrná.
4.
„Vždycky být věrný“věrný,“
zvolal on temně,
„dokud mne chladná
neskryje země!“
Teď sem se teprv
blahou být mněla!
ale ach blahost!
jináč hned zněla.
5.
Ukrutná práva
s hrdými městy,
uchvátila jej
přes šest dní cesty;
přes šest dní cesty
za hrozné hory,
za prudkou řeku
v isterské dvory.
6.
Dosavád slyším
jeho řeč jemnou,
kterouž mne těšil
louče se semnou:
„Nekvěl ach Drahá,
po krátkém čase
žalosti naší,
sejdem se zase.“
[6]
7.
Ale ach teď již
uprch čas dlouhý!
předce však se mi
neleví touhy.
Koho tam pošlu
v rákosní země,
aby mu zkázal:
ach přiď zas ke mně!
8.
Ach přiď zas ke mně,
Miláčku drahý!
s tebou též přijde
onen čas blahý;
nedlinedli, ať čas se
onen zas vrátí,
sice mně žalost
život můj schvátí.