SEN.

Václav Hanka

SEN.
1. Často zamyšlený v stinném háječku sny si sladké tvořím na svou divečku: 2. Jak ji samu vidím v celé sličnosti, jak jí vyjevuji tklivé milosti; [10] 3. Jak se stydlivostí její líce rdí, na mne mroucího kdy mile pohledí; 4. Jak jí ruku tisknu, jak se usmívá a jak milostí má duše okřívá. 5. Jak se na drn sází v chládku vedlé mne, jak ji chtivě líbám, jak i líbá mne. 6. Jak ji k srdci vinu žehnaje ten den, že mne s ní tak svedl – a v tom zmizí sen!