I. TYROLSKÉ ELEGIE

Karel Havlíček Borovský

I.
TYROLSKÉ ELEGIE

I.
Sviť, měsíčku, polehoučku
Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? – Neškareď se tak!
Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spat: abych s tebou jen chvilinku mohl diškurýrovat. Nejsem zdejší, můj měsíčku, toť znáš podle křiku; neutíkej, nejsem treu und bieder, jsem zde jen ve cviku.
II.
Jsemť já z kraje muzikantů,
Jsemť já z kraje muzikantů,
na pozoun jsem hrál, a ten pořád ty vídenské pány ze sna burcoval.
59 By se po svých těžkých prácech hodně vyspali, jednou v noci kočár policajtů pro mne poslali. Dvě hodiny po půlnoci – když na třetí šlo, tu mi dával žandarm u postele šťastné dobrýtro. Se žandarmem slavný ouřad celý v parádě, pupek kordem pevně obvázaný, zlato na krágle. „Vstávají, pane redaktor, nelekají se, jdeme v noci, nejsme však zloději, jenom komise. Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá.“ – Já jsem i na lačný život vždycky zdvořilý: „Odpusť, slavná císařská komise, že jsem v košili!“ Ale Džok, můj černý buldok, ten je grobián, na habeas corpus tuze zvyklý – on je Angličan. 60 Málem by byl chlap přestoupil jeden paragraf, již na slavný ouřad zpod postele uďál: Vrr, haf, haf! Hodil jsem mu tam pod postel říšský zákoník, dobře, že jsem měl ten moudrý nápad, již ani nekvík. –
III.
Občan zvyklý na pořádek –
Občan zvyklý na pořádek –
bylo to v prosinci – především jsem si obul punčochy v slavné asistenci.
Pak jsem teprv četl psaní – však ho tuhle mám – rozumíš-li ouřední němčině, přečti si ho sám. Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří. Že je v Čechách tuze dušno, horké výpary, mnoho smradu po té oktrojírce, holé nezdraví! 61 Že on tedy schválně pro mne kočár sem poslal, abych se hned na státní outraty na cestu vydal. A žandarmům že nařídil, ať mne hodně nutí, kdybych nechtěl ze skromnosti přijmout jeho nabídnutí.
IV.
Což je dělat? Že pak musím
Což je dělat? Že pak musím
hloupý zvyk ten mít, že nemohu žandarmům s flintami pranic odepřít!
Dedera mne taky nutil, abych jel jen hned, že by chtěli Brodští, až se vzbudí, třeba – s námi jet. Pravil mi, že nemám s sebou zbraně žádné brát, neb že oni mají nařízení mne ochraňovat. Že mám též, pokud jsme v Čechách, inkognito jet, – sic nám dají dotěraví lidé hrůzu komis hned. 62 Ještě mi dal pan Dedera více moudrých rad, dle nichž se Bachovi pacienti mají spravovat. Tak mne vábil jak Siréna, až jsem obul boty, oblík vestu, kabát, pak i kožich – dříve však kalhoty! Koně a žandarmi stáli dávno před domem: „Milí braši, maličké strpení, hned již pojedeni!“
V.
Ó měsíčku, však ty ženské
Ó měsíčku, však ty ženské
dobře znáš a víš, jaký s nimi člověk na tom světě často mívá kříž!
Takés mnohého loučení tajným svědkem byl, ty znáš líp než každý novelista horkost těchto chvíl. Matka, žena, sestra, dcerka – malá Zdenčinka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvílinka! 63 Já jsem sice starý kozák, v půtkách tužený: tenkrát jsem měl trochu těsná prsa a zrak zkalený. Vtisknul jsem však poděbradku silně do čela, aby se tem policajtům slza nezablyštěla. Neb ti všichni blíže dveří posud stáli stráž, aby měla tato smutná scéna císařskou štafáž!
VI.
Trubka břeští, kola hrčí,
Trubka břeští, kola hrčí,
jedem k Jihlavi, vzadu, abysme nic neztratili, klušou žandarmi.
Ten borovský kostelíček stojí na vršku, skrze lesy smutně na mne hleděl: „Jsi to, můj hošku? Pode mnou jest tvá kolíbka, já tě viděl křtít, starému vikáři ministrovat, pilně se učit. 64 Táhnout světem na zkušenou, pak s pochodní jít, naší chase plamenem veselým na cestu svítit. Vidíš, jak ty roky plynou, znám tě třicet let; ale chlapče, jaké to obludy vidím s tebou jet?“ –
VII.
Když jsme jeli přes Jihlavu,
Když jsme jeli přes Jihlavu,
měl jsem Špilberk v mysli, za Lincem zas myšlénky na Kufstein z hlavy mi nevyšly.
Teprva když jsme nechali Kufstein vpravo stát, začla se mi alpejská krajina příjemnější zdát. Hloupá jízda, milý brachu, když se neví kam: veselé ty trubky postillonů jsou jen bídný klam. Všude kolomaz a všude přepřahovali: Kdybyste radš ve Vídni přepřáhli a namazali! 65 Telegraf je přece jenom hezký vynález! Ten před námi všude, než jsme přišli, ohlášení nes. By nám mohla policie, starostlivá máti, všude, dříve než tam přijedeme, kamna rozehřáti. Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyry lahvice. Čili se v něm vlastenecké hnuly myšlénky? Čili doufal, že to pro mne bude Lethe na Čechy? Mělnické jsem dávno dopil, piju vlaské zas; ale zdá se, že je v obou stejný nepokojný kvas. –
VIII.
Teď, měsíčku, nechme elegie
Teď, měsíčku, nechme elegie
a přejděme v heroický tón; nebo co ti teď chci vypravovat, to byl čertův shon.
66 Cesta z Reichenhallu do Waidringu, ty ji musíš taky dobře znát, ta se nedá žádnou ordonancí přeoktrojovat. Hory, skaly ohromnější ještě, než jest hloupost mezi národy, vedle cesty propast bezedná jak drška armády. Temná noc jak naše svatá církev a my jedem s kopce jako mžik; darmo křičí Dedera: „Drž koně!“ – prázdný je kozlík. Kočár praští a koně ve větru, již je ďábel horempádem nese, a postillon někde tam za kopcem do dýmky si křeše. Dolů jako s věže, cesta plytká, vůz jak šipka klouže hý a hat, snad má chuť nás někde do propasti internýrovat? Och, to byla pro mne chutná chvílka! Neboť neznám žádnou větší slast, nežli vidět slavnou policii ouzkostí se třást! Napadnul mi – jsemť já čtenář bible – o Jonáši smutný příběh ten, jak jej z loďky k utišení bouře vyhodili ven. 67 „Metejme los!“ pravím, „mezi námi musí někdo velký hříšník být, a ten k usmíření nebes musí z vozu vyskočit.“ Jen to vyřknu, ejhle, policajti ani svědomí nezpytovali, a kajičně vyrazivše dvířka, z vozu vyskákali. – Ach, ty světe, obrácený světe! Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž, ale s panem delinkventem samým kluše ekypáž! Ach, ty vládo, převrácená vládo! Národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš! – – Bez kočího, bez opratí, potmě, u silnice propast místo škarpy, tak jsem cválal sám a sám v kočáre jako vítr s Alpy. Svěřiti svůj osud také jednou koňům splašeným se já mám bát, občan rakouský? Což se mi může horšího již stát? Tak jsem s chladnou resignací v hlavě, v hubě ale vřelou cigáru, čerstvěj než cár ruský přijel k počtě v dobrém rozmaru. 68 Tam jsem zatím – mustr delinkventů! – bez ochrany povečeřel hezky, než za mnou stráž s odřenými nosy přikulhala pěšky. Já spal dobře, ale policajti měli tu noc ve Waidringu zlou, mazali si spiritusem záda, nosy arnikou. Tu je konec této epopeje, k níž jsem nepřibásnil ani chlup, všechno ti dosvědčí ve Waidringu postmistr Dahlrupp.
IX.
Přijeli jsme do Brixenu
Přijeli jsme do Brixenu
beze vší turbací, krajská vláda dala Dederovi na mne kvitanci.
Místo mne ten kus papíru vrátili do Čech, mne zde černý, dvojhlavatý orel drží v klepetech. Krajskou vládu, podkrajského, žandarmerii, ty mi dali za anděle strážce v té Siberii. 69
Básně v knize Básnické dílo:
  1. STRNADU
  2. JAROSLAVU K.
  3. SLAVOMÍRU
  4. BUDISLAVU
  5. BOLESLAVU
  6. FRANTÍŠKOVI
  7. KOLÁŘI
  8. BUCHTOSLAVU ABYVÁSDRAKU
  9. KARLU
  10. VŠEM
  11. JEHLY, ŠPIČKY, SOCHORY A KŮLY
  12. OBRÁCENÝ SVĚT
  13. NEDŮSTATEČNOST
  14. TOAST
  15. DEFINITIO DISCIPLINARIS
  16. „ANI JEDINÝ PUNKTÍK NEPOMINE Z ZÁKONA“
  17. I. КРЕЩЕНIЕ
  18. PERFECTIBILITAS FIDEI CATHOLICAE
  19. MYSTICKÝ VÝKLAD
  20. MAT. VIII. 28–34
  21. NOVÝ NÁPIS
  22. „AUS IHREN WERKEN WERDET IHR SIE ERKENNEN“
  23. Z HISTORIE LITERATURY ČESKÉ
  24. SELSKÝ
  25. DEMONSTRATIO MIRACULORUM
  26. ECCLESIA MILITANS
  27. POMNĚNKY
  28. ROŽEŇ–SAMSON
  29. DŮKAZY SUBJEKTIVNÍ
  30. Pročpak mají mnišské cechy
  31. EVANGELIUM SOPHISTICUM
  32. PŘÍČINY PÁDU JEZOVITSKÉHO ŘÁDU
  33. SOCIETAS JESU
  34. KUPECKÁ VÝSTRAHA
  35. ETYMOLOGICKÝ
  36. KASUISTICKÝ
  37. NÁPIS NA BUDOUCÍ JEZOVITSKOU KOLEJ V PRAZE
  38. VETUS TESTAMENTUM PRAEFIGURAVIT NOVUM
  39. TALENTY
  40. ERDENGÖTTER
  41. DEMOKRATSKÝ
  42. OBERSTLANDESAMTSPROJEKT
  43. RUSKÁ KONSTITUCÍ
  44. INS STAMMBUCH Sr HOCHGEBOREN
  45. §1.
  46. POLITICKÝ
  47. FIGURA INVERSIONIS
  48. SUMÁRNÍ VÝTAH Z PROTOKOLU VALNÉHO SNĚMU STAVŮV ČESKÝCH I MORAVSKÝCH
  49. IUS REGALE
  50. PURKMISTRU SLAVNÉ OBCE B...
  51. VELMI MNOHÝM ČESKÝM BÁSNÍKŮM
  52. ETYMOLOGICKÝ
  53. OBRANA „PŘÍTELE MLÁDEŽE“
  54. ETHNOGRAFSKÝ
  55. GEOGRAFICKÝ
  56. MEČ A KALICH
  57. OZNÁMENÍ
  58. OST UND WEST
  59. ČESKÁ MODLITBA
  60. NÁPIS NA JISTÉM DOMĚ NA HRADČANECH
  61. NÁPIS NA SOCHU KARLA IV.
  62. LITERÁRNÍ ORIGINÁLNOST
  63. NOUZE NAUČILA DALIBORA HOUSTI
  64. ÚČINKY BĚLOHORSKÉ BITVY
  65. NÁPIS NA PRAŽSKÉM NÁDRAŽÍ
  66. PRAŽSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY
  67. VERBA DOCENT, EXEMPLA TRAHUNT
  68. ANTIGALL
  69. PREPARANDA
  70. SKEPTICKÁ MODLITBA
  71. ORIGINÁLNOST
  72. KVALIFIKACÍ X., PROFESORA HISTORIE
  73. UČENÝ EPIGRAM Z RUŠTINY
  74. NOVÉ KACÍŘSTVÍ
  75. AKADEMIE PŘÍRODNÍCH VĚD
  76. DAGUERROTYP
  77. TEXT K HARMONII SFÉR
  78. ALLAH KEBIR
  79. HUDCI K SVÁTKU
  80. POETA LAUREATUS
  81. OBYČEJNÝ ČESKÝ LITERÁTOR VECE:
  82. Z NOVĚJŠÍ LITERATURY
  83. MISANTROPSKÝ
  84. PATRONI HALIČE
  85. KRAKOWIAKI
  86. MLÁDENCŮM A PANNÁM
  87. TRIPLEX IMMACULATIO
  88. INDIFERENTSKÝ
  89. UMGANG MIT MENSCHEN
  90. VTIP A BŘICH
  91. SATIRIK PŘED SOUDNOU STOLICÍ
  92. SYMPATHETICKÉ LÉČENÍ
  93. NÁMITKA DRU STRAUSZOVI
  94. BEATA VIRGO MARIA JESUITIS SALUTEM
  95. APOLOGIE TÁBORITŮ
  96. CO JEST BŮH?
  97. ŽIDOVSKÝ
  98. RADY ZVÍŘAT
  99. LES BOHÉMIENS ET LES CARAÏBES MODERNES
  100. Bůh, náš Otec, pro chování
  101. PODÁVÁNÍ MASA S OMÁČKOU ČILI LAETA COMMUNIO
  102. ARISTOKRATICKÝ
  103. VÝSTRAHA CÍSAŘI
  104. NEJKRATŠÍ SYMBOLUM
  105. LANDTAG
  106. NOVINA Z PRAHY
  107. Cui simile est Austriacum regimen?
  108. DOBROTIVOST V.
  109. KRLEŠ! KRLEŠ! KRLEŠ!
  110. COMPARATIO A MAIORI AD MINUS
  111. ČESKÁ HLAVA
  112. MODLITBA BYROKRATŮ
  113. V Jesenicích, slyšte, lidi, stal se žert,
  114. PROTICHŮDCI
  115. ZKAŽENÝ KRAKOWIAK
  116. NEJSI-li SLOVAN, NEJSI ČECH!
  117. SVORNOST
  118. ALEGORIE
  119. POZDNÍ ROZUM
  120. JESZCZE POLSKA NIEZGINĘŁA
  121. NOVÁ LITERATURA
  122. KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST!
  123. DOBROSRDEČNOST EPIGRAMATISTY
  124. ZLE, MATIČKO, ZLE!
  125. X... stal se za své vytištěné ctnosti
  126. JEREMIÁDA O ČESKÉM DIVADLE
  127. INITIUM SAPIENTIAE
  128. Kterakpak vám nenadati učených knedlíků,
  129. LOGIKA A PRANOSTIKA
  130. EX UNGUE LEONEM
  131. ZLÉ A DOBRÉ SRDCE
  132. ČLOVĚK
  133. VÝSTRAHA
  134. VERSUS MEMORIALES
  135. ZLODĚJ
  136. BÁJKA POLITICKÁ
  137. PŮJČKA ZA OPLÁTKU
  138. TOMÁŠ II.
  139. Se sedlákem div se stal,
  140. EKONOMICKÝ
  141. RADA HLOUPÉMU JANKOVI
  142. OSEL A LIŠKA
  143. Řádný člověk, když je mlád,
  144. ŠLECHTICKÁ KREV
  145. Lenoš a řvi,
  146. Napřed proč?
  147. HONORATĚ Z WISZNIOWSKÝGH–ZAPOVÉ
  148. VLASY NA PAMÁTKU
  149. VESELÉ SLEČNĚ
  150. SMUTNÉ SLEČNĚ
  151. PANU VOJTĚCHU WEIDENHOFFROVI
  152. PETRU MILOSLAVU VESELSKÉMU
  153. DO PAMÁTNÍKU SLEČNĚ JUSTINĚ JEŘÁBKOVÉ V BOROTICÍCH
  154. I. TYROLSKÉ ELEGIE
  155. 2. KRÁL LÁVRA
  156. 3. KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA
  157. NÁBOŽENSTVÍ
  158. Zdvihám kypící rozjařených chův
  159. Bratře Čechu, shoď černou hazuku!
  160. Krásná dcero českých luhů,
  161. Vrahu Rakušane, kams nám Slezsko dal,
  162. DUMKA NA BATELOVSKÉM VRCHU
  163. DO PAMÁTNÍ KNIHY V BUKOVINĚ V TATRÁCH
  164. STARÁ PÍSEŇ
  165. ZDVIHNI SE, ZDVIHNI!
  166. Smutná komůrka, tmavá noc,
  167. ŠPAČEK, BÁSNÍK A OSEL POD LÍPOU
  168. TYS BRATR NÁŠ!
  169. 19. BŘEZNA 1845
  170. KARLÍČEK
  171. CITLIVÁ VEČERNÍ
  172. MÁ HVĚZDA
  173. PRVNÍ JENERÁLNÍ SCHŮZKA ČESKÉHO NÁRODNÍHO MUSEUM 1847
  174. PÍSEŇ O TOM NĚMECKÉM PARLAMENTĚ
  175. LOUČENÍ ČECHŮ OD NĚMECKÉ ŘÍŠE
  176. POSLANEC SELINGER ZPÍVÁ:
  177. SEDMERO VZDECHNUTÍ K MINISTERSTVU
  178. OZNÁMENÍ OHROMNÉ A ZNAMENITÉ HUDEBNÍ AKADEMIE
  179. STADION JAKO CHŮVA
  180. I.
  181. II.
  182. III.
  183. IV.
  184. V.
  185. PÍSEŇ
  186. FIALA
  187. báseň bez názvu
  188. báseň bez názvu