STESK NOCI.

Karel Babánek

STESK NOCI.
Mdlou vůní akátů noc je dnes prosycená, a touhou stonavá tak tesklivou je dnes. V zahradách za řekou do noci slavík touží. Svou zádumčivou píseň zpívá jez. 37 Noc řečí tajemnou, slyš, hovoří teď k tobě. Jak žalující čís’ bych slyšel hlas; – Kdo jednou setkali se v pustých cestách žití, že rozejít se musí, musí zas’... Je steskem vzpomínek noc divně rozechvělá. Akátů bílý tiše padá květ. – Ó, poutníče, jenž smuten cestou kráčíš, kde cíl je tvůj? A marno toužit zpět!