XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti

Adolf Heyduk

XIII.
Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti
 u prostřed mého lásky plamene, radš chtěl bych stát se sochou z kamene, radš chtěl bych v lůně siré země dlíti. A předce vždy se tento oheň znítí, když záře oka Tvého zažehne do mého srdce, v němž se láska pne, jež jasným, žhoucím, zhoubným světlem svítí. Mé lásky žár, on všakou vášní hlode, on by snad urval nejkrásnější květ, a svatý zážeh lásky bohorodé, pak o anděla chudším byl by svět. Tož unikni mých vášní první plode, byl králem jsi – co žebrák kráčíš zpět. 163 OBSAH Na místě předmluvy5 Jižní zvuky. Touha po jihu11 Moře – srdce12 Kde ten zdroj?13 Příchod14 Most lagunový15 U Rivy16 Večerní ticho17 U horbu malé Corneli, dcerušky přítele mého G. z L18 Hleď a jásej!21 Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona.23 Na piazzetě25 Na Molo27 V paláci dožů29 V zamyšlení31 Elegie na moři33 Na Campanile36 Venecie za jitra38 Noční plavba39 Bledá paní42 Stejný žal43 Růže jsi –44 Venecie za večera45 Pohled z Galerie46 Torcello48 Lido49 Paralella51 Verona52 Padua53 Při jezeře Garda54 Žebračka56 Květinářka I-III58 Insulánka63 Co kdo chce?65 Facchin66 Zamyšlená67 Co jsem zač?68 Nebezpečný pohled69 Magnet70 Nuže!71 Uhodl jsem?72 Pomozte mi!73 Bujné srdéčko75 Sen76 Podivno!78 Rybář80 Nevím věru –81 Samotná oliva82 Rozdíl83
[165] Srovnání85 Snad!86 S bohem!87 Doma88 Poznámky89
Dozvuky vlaské. (I - XXXI. str. 97 - 107.)
Vlasť.
Zvučí moje mladé srdce –113 Ty’s drahá vlasti moje poesie –114 Vrstevníkům115 Různých srdcí stejná přání117 Čas118 Odpočívej119 Jak rád!120 Kruté časy121 Tak dlouho!122 Buď volným123 Činem v před!124 Bolestný čas125 Ještě máme lesklé meče písní127 Otec k dítkám128 Jen chutě!129 Z plna, zvučně!130 Pak my zas!131 Kletba132 O vlasti má133 češi s Moravany!134 8. listopad 1620135 Ach ty horo!137 Tvrdé spaní139 V činu zdar140 Čech neupustí!141 Osude, chcem hvězdu naši142 Kdy?143 Nikdy!144 Přípitek vlasti145
Znělky. (I-XII. str. 152-163.)
[166] Opravy.
Stránka: řádek: 18. 8. má státi: větvičku zkvětlou 25. 19. „ „ mrtvá hruda 31. 16. „ „ v dálku spěly 32. 9. „ „ krásna Lida 39. 19. „ „ z nitra svého 43. 8. „ „ z hoře vašeho 43. 9. „ „ stesky spolu 54. 22. „ „ tiché Arco 56. 10. „ „ ti políbení 56. 19. „ „ že život 61. 12. „ „ Condiotta 72. 6. „ „ do Torcella 78. 15. „ „ samé agávy 86. 14. „ „ na cestu se dává 88. 5. „ „ požehnán
Poklesky některé v čárkování a interpunkcí ponecháváme opravě shovívavého čtenáře.
E: až; 2002 [167]
Básně v knize Básně 2, 1:
  1. Na místě předmluvy.
  2. Touha po jihu.
  3. Moře – srdce.
  4. Kde ten zdroj?
  5. Příchod.
  6. Most lagunový.1)
  7. U Rivy.
  8. Večerní ticho.
  9. U hrobu malé Cornelie, dcerušky přítele mého G. z L.
  10. Hleď a jásej!
  11. Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona.
  12. Na piazettě.
  13. Na Molo.7)
  14. V paláci dožů.
  15. V zamyšlení.
  16. Elegie na moři.
  17. Na Campanile.
  18. Venecie za jitra.
  19. Noční plavba.
  20. Bledá paní.
  21. Stejný žal.
  22. Růže jsi –
  23. Venecie za večera.
  24. Pohled z Galerie.
  25. Torcello.
  26. Lido.17)
  27. Paralella.
  28. Verona.
  29. Padua.
  30. Při jezeře Garda.23)
  31. Žebračka.
  32. Květinářka.
  33. Insulánka.25)
  34. Co kdo chce!
  35. Facchin.26)
  36. Zamyšlená.
  37. Co jsem zač?
  38. Nebezpečný pohled.
  39. Magnet.
  40. Nuže!
  41. Uhodl jsem?
  42. Pomozte mi!
  43. Bujné srdéčko.
  44. Sen.
  45. Podivno!
  46. Rybář.
  47. Nevím věru –
  48. Samotná oliva.
  49. Rozdíl.
  50. Srovnání.
  51. Snad!
  52. S bohem!
  53. Doma.
  54. I. Tak zpívá lid, já mnohou kapku rosy
  55. II. O jak jsi krásna, budiž požehnána,
  56. III. Že miluješ? Vždyť k spatření tě není,
  57. IV. A kdyby život vše mi nazpět dával,
  58. V. Buď rád, buď rád, mne brzo pochovají,
  59. VI. Že musíme se rozloučit, mi děli,
  60. VII. I maloninká věc nás blažit může,
  61. VIII. Až někdy drahá přijdeš do nebe,
  62. IX. Láska jest víno, které kypí stále –
  63. X. Ach, kdeže najít léků, pomoci:
  64. XI. Kdybys mne býval vřele miloval,
  65. XII. Ty’s ukrutnější nežli bandita,
  66. XIII. Když jsem vás spatřil, uklonil jsem zrak,
  67. XIV. Já pozvu si dnes lásku k hostině:
  68. XV. Nechť po boji nás svatý mír zas blaží,
  69. XVI. Na lůžku leží ubohá má milá.
  70. XVII. Přál bych si brzo přijít do nebe,
  71. XVIII. Ach, jak to, dívko, možno tobě jen,
  72. XIX. Vy chcete, abych píseň zazpíval?
  73. XX. Jsem pobožný, leč když jsem tě zřel v bálu,
  74. XXI. Ten oheň, o němž denně pravíváte,
  75. XXII. Nuž kupte hocha, lacino ho dám,
  76. XXIII. Kdyby mé lůžko zlatohlav byl skvělý
  77. XXIV. Aj, což se divíte, mé zlaté děti,
  78. XXV. A kdybych do ráje dnes volán byl,
  79. XXVI. Ba vy jste zázrak, moje přespanilá,
  80. XXVII. Zde na svých ňadrech hlavince tvé stelu,
  81. XXVIII. Ach, já jsem do Říma až putoval,
  82. XXIX. Já na vás musím, zlatá, žalovat,
  83. XXX. V zpovědi páteru jsem žaloval,
  84. XXXI. A ptá-li se mne, od koho jsem as
  85. Zvučí moje mladé srdce –
  86. Ty’s drahá vlasti moje poesie –
  87. Vrstevníkům.
  88. Různých srdcí stejná přání.
  89. Čas.
  90. Odpočívej.
  91. Jak rád!
  92. Kruté časy.
  93. Tak dlouho!
  94. Buď volným.
  95. Činem v před!
  96. Bolestný čas.
  97. Ještě máme lesklé meče písní.
  98. Otec k dítkám.
  99. Jen chutě!
  100. Z plna, zvučně!
  101. Pak my zas!
  102. Kletba.
  103. O vlasti má!
  104. Češi s Moravany!
  105. 8. listopad 1620.
  106. Ach ty horo!
  107. Tvrdé spaní.
  108. V činu zdar.
  109. Čech neupustí!
  110. Osude, chcem hvězdu naši.
  111. Kdy?
  112. Nikdy!
  113. Přípitek vlasti.
  114. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem,
  115. II. Když tak sedám samojedin v loubí,
  116. III. Už bílým stromky vypučely květem,
  117. IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá,
  118. V. Zpívala a ňadra má se chvěla,
  119. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně
  120. VII. Ty jsi perla lesku posvátného,
  121. VIII. Ruku svou jsi na mou hlavu dala,
  122. IX. Tiše stála v kruhu dívek skvělém,
  123. X. Bože můj, jak šťastným jsem zas zcela,
  124. XI. Hrdý muž zde před Tebou se kloní,
  125. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo,
  126. XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti