Píseň kolovratu.

Karel Babánek

Píseň kolovratu.
I. I.
Teď v pozdní temnou dobu, v shon žití mi a chvat, zní pohádkou ta píseň, již zpíval kolovrat.
Pohádkou zašlých časů, vzpomínkou z dávných let, a zapláče, kdo navždy odešel v cizí svět. V ní láska rodné země i radost její, žal, a sladce mluví k tobě jaks’ nikdy neslýchal. Teď v pozdní temné době ji ještě slyším v snech, a tesklivě tak v hořkých zní tato, pozdních dnech. [11]
II. II.
Navždy tebe odložil čas v nepotřebný brak; k životu tě přece vracím ve svém snění však.
Toč se, toč mi kolovrátku, píseň zazpívej, o dávných mi starých časech ještě povídej. O přástkách a o večerech, lidu z jiných dob, o všem tom, co bylo, bylo, co skryl času hrob. O princeznách zlatovlasých s hvězdou na čele, zpívej, zpívej, kolovrátku, toč se vesele. O všech divech dětským zrakům spát jež nedají, o vílách, jež v lasturách se v moři houpají. O dávném a tichém štěstí, louče plápolu, vzpomínat a tesknit sami budem pospolu. 12 Toč se, toč mi, kolovrátku, píseň zazpívej, o dávných mi dobrých časech ještě povídej. 13