Kalina.

Adolf Heyduk

Kalina.
V kraji lesa u myslivny kalina mně kývá: Pospěš, na mé zkvetlé sněti pěnkav četa zpívá. Každý list i kalich květu pln je pestrých zvuků, chceš-li z cesty něco míti, pojď a vztáhni ruku! Ulom sobě snítku z větve, jež má nejvíc světla, zdob jí čapku, zdob jí hlavu, by tvá mysl zkvetla. Nechoď mi však cestou prašnou, zůstaň v horském lůně, a ta snítka i tvé srdce budou plny vůně. 17