Pozdrav.

Adolf Heyduk

Pozdrav.
Dech milý vane z lad a luk, a zpěv se rodí v ňadrech lesů, vzduch samá vůně, samý zvuk, květ na stromě, mech horském na útesu, květ na keři i na nízkém je vřesu, a jarní dumy ze sna šepce buk; slyšelť pět vlaštovici: „Jaro nesu!“ To letí Vesna z jihu zpět, a za ní Krása v šatě skvělém. „Buď šťastno, lidstvo,“ šepce ret, „výš do nebe se hrdě vypni čelem a hvězd se tkni, by pokryly tě pelem té záře sluneční, jež živí svět; my s vánkem cestu květem ti vystelem.“ 24 „Buď blaženo a zdrávo buď, měj květ i zlatá zrna v klasu, sta nadějí ti naplň hruď, sta perel štěstí vlaž ti oka řasu; vzlet myšlenek tě zaved k hodokvasu snů líbezných, a z nich se neprobuď, leč v činu vítězném a v slávy jasu!“ 25