Za pohádkou.

Karel Babánek

Za pohádkou.
Sám doma dlím večer a v okna mráz ledný kouzlí květ, a v mysli zpět vracím se zase do dávno zašlých let. Pohádka divná z dob dávných, ta duši rozteskní; vzpomínat zachce se náhle a toužit v spěchu dní. V skleněné hoře sedí,sedí tam panna krásná tak, ji smutnou a bledou hlídá zlý mnohohlavý drak. Ta tesklivou píseň si zpívá, a touží z hory v svět, však nikdo se neblíží k hoře po dlouhou řadu let. A panna zakleta sedí tam v hoře skleněné, a píseň smutnou si zpívá, o srdcích z kamene. 14