Různá křídla.

Adolf Heyduk

Různá křídla.
Jak milo v lese za večera, když do červánků spat šel den, a mezi kmeny se to šerá jak v kmetském srdci dětský sen! Tu z rozbujené buků sněti vstříc na sta pohádek mi letí a píseň, hvozdu snivá dcera, mou duši béře v sladký plen. Hůř, jdu-li, kde svou kukli snová duch lidský, nežli křídla vzpial; tu každým mžikem bolest nová mě ponořuje v stesk a žal. V ráz prchá, co mi les dal líkem, to tam mé blaho okamžikem; máť radost křídla pápěrková, leč olověná lidský žal. 54