Parallela.

Adolf Heyduk

Parallela.
Na rozcestí hrdě štěp si vede, rozvinuje v slunci listy hnědé a junáckou silou v bujné pýše haluzemi sáhá šíř a výše. K němu blízký topol: „Pozor, kmeni; štěpem u cesty být radno není!...“ Na to štěp: „Nechť otlukou mi plody, líplíp, než topolem mřít bez úrody!“ 55