V lese.

Adolf Heyduk

V lese.
To nevykvetly zvučné zvonky snad z ňader ptáků v lese kdes, to pějí modré anemonky žár vonné písně do nebes. Hruď slunce nezpívá svým jasem, to štěstím září každý stvol, že přišlo jaro s žití kvasem a zlato nasypalo kolkol. Jen mně tak podivně se dálo, že tváří na ten pad’ jsem mech, mé rudé oko v slzách stálo a srdce v bílých plamenech. 66