Zimní rej.

Adolf Heyduk

Zimní rej.
Nese Vichr zimní Bouři mračném na siváku, za ním letí černá hejna krákoravých ptáků; křičí černí ptáci, lační, umdlený kůň padá, černá káň se dolů snáší, křehce v smutná lada. Nedbá Vichr; kůň kde klesl, s Bouří dále skáče, a ta divá píseň vraní do taktu mu kráče; skučí, Vichr k odpočinku k siré lehá zemi, stromy trhá, půdu mete jejich haluzemi. Umeteno. Divě křepčí Vichr s bouřnou paní, umdleni až on i ona vzdornou hlavu sklání, na to plece sivákovo spat jdou v havran sboru, o Bouři sní Vichr divý, Bouř o vichřím vzdoru. 105