Rozdíl.

Rozdíl.
Jinak v horách, jinak v pláni, v horách žebráci a dole páni, a když bouř chce kraje postrašiti, vystoupí si na temena strání k divokému sténání a vytí. Zaplačíli v horách dívky sivé u Paroma v práci otročivé snášejíce po geletkách vodu, hned se strachem malá chýška kýve, s bystřinou že musí ku pochodu. Jinak v pláni – tam jak v prostřed ráje na rovinách samé zlato zraje, tam vše rovno jako v bibli řádky, místo bouře větérec tam hraje a tká slunko s vůní na pohádky. V plánili se ženky mračné staví, v bílou plenu zavijou si hlavy, ale mladší, než se slunko zhasí, krásných čelek pásek zlatoplavý pokladájí na bohaté vlasy. Zříli to však Parom, smračí skrání, zamumrá i do práce je shání, šlehne do nich na raz žhavým bičem, a ty odeplaví v zalívání, co zrobila horská tuhosť rýčem. 39 Ženky nosí, pot se lije s líce, záhonečku nemá pole více, jeden za druhým sjel smutně dolů, holy do čista jsou kopanice, jako deska skloněného stolu. Věru stolu, s něhož chleby spadly, který zorať nelze ani rádly, který vždy se k jedné straně páčí, jako žebrák, když oud pozbyl svadlý a dřevěnkou smutně k hrobu kráčí. Jinak v horách, jinak v pláni: v horách žebráci a dole páni; snad až moře časů příboj chopí, spatří Slovák s temen oněch strání, jak ty vlny hlavy vrahů sklopí. – 40