Dárek dřevorubců.

Dárek dřevorubců.
Narodil se šťávnickému pánu šumný synek vděk, zrobíme mu kolíbičku z tisu, natrháme čučorietek mísu, by jak ptačík v léta každém ránu rostl o přetěk. Lubovníček do kolébky dáme, dobré mysli květ, pod hlavičku, aby kynul v zdraví, poduštičky krásné z vonné trávy, z milotek a lipnic uděláme, co neviděl svět. Klučíky mu dáme v malé ručky, by měl pěkný hlas a se neulekli křestní hosté, však až mladý panko povyroste, tučné chytíme mu pozabúčky – křepeličky zas. Nu a pak, až jako růže zkvitne, cedilo chcem dáť, cedilečko pěkně cifrovany, jak se patří na takové pány, a když lenka – milenka mu svitnesvitne, půjdem gajdy hráť. 217 A budeli Slovák opravdový, dáme starý dar, vsadíme mu na dvorečku lípu, přineseme z boroviče pípu, z tisovského tisu pohár nový a koroptví pár. A budeli Slovák, každou chvíli hotov každý z nás v gruních macka loviť, a jak vdačně! Maďarli, chcem prosiť usedačně: „Dobře bysi zrobil, bože milý, aby razem zhas’!“ – 218