Na věky věkův.

Adolf Heyduk

Na věky věkův.
Šuhajenko milý, můj drahý letáčku, chytila jsem já tě do šumného sáčku; ze svých vlasů sítku zrobila jsem tenkou: již jsi můj, šohajko, já tvou mladoženkou. Přec tě mého srdce žáry vysvítily! teď třeba tě holy liptovské clonily, nebo jsi byl zavřen v tom vysokém Choči, již tě neopustí moje sivé oči. Ne, třeba jsi ležel v sítině u Váhu, již nebude srdce bez tebe mít vláhu; a kdybys tam ležel zanešen v homoku, již na věky věkův budu ti po boku. 332

Kniha Cimbál a husle (1876)
Autor Adolf Heyduk