Každý stupněm!

Adolf Heyduk

Každý stupněm!
Má Šumava! hle, v bující své kráse jak čarodějně zase usmívá se a hrdou zvedá hruď! ó slyš, ó slyš, co šuměním svým věstí? To píseň svobody, to píseň štěstí, nuž, k životu se vzbuď! Nech dumání, s těch ukypřených strání vrz dolů ňader chabé bědování, v čin žaly svoje skrej; tvé bolestky jsou pro vlasť prosty ceny, skvost svobody, ten bědně potracený, již hledať pomáhej! Jen v její záři člověk někam stačí, a bez ní méně jest než pérko ptačí, jež vichor žene v spěch; ba méně jest, než v krutém mrazu ledna na staré sosně jehlička jen jedna a suché trávy vzdech. 34 Co zmůže, pověz, píseň srdce znylá? co duše, která jenom sobě snila? Ó vzbuď se jednou, vzbuď! vlasť tvá má přání veliké a vděčné; jeť každý stupněm k její slávě věčné – nuž tedy stupněm buď! 35