Kralováci.

Adolf Heyduk

Kralováci.
To jsou ti chlapci z Šumavy, stateční od pat do hlavy, krásní jak hlazené zlato, nech by jim úkor pěstí vláď, oni jsou věrni napořád; Pán Bůh jim požehnej za to! Což jsou to chlapci ztepilí! jak by se slunka napili, radostí září jim zory; klobouček s pérem sokola, kvítí a stužky do kola – zdobí nám velebné hory! Což jsou to chlapci bujaří, jak když se doubci udaří vlahou a slunéčkem v lese, nadšení plane na líčku; připnou-li k boku šavličku, poroba strachem se třese. 65 Což jsou to chlapci junáci, všecko se po nich obrací, všecko je na nich jak z květu; Pán Bůh jim z věčné úrady pokraj té české zahrady kvésti dal na podiv světu! To jsou ti chlapci z Šumavy, stateční od pat do hlavy, krásní jak hlazené zlato, nech by jim úkor pěstí vláď, oni jsou věrni napořád; Pán Bůh jim požehnej za to! 66