Vzpomínka.

Adolf Heyduk

Vzpomínka.
Ve zbytcích pralesa, kde svěžesť dýšu, tu malou zkazku oběma Vám píšu, a nevím, je-li zrak můj vlahou zrosen a nebo slze jedlí jsou a sosen. A zdá mi se, že zřím Vás v dálce obě, jak pod večerem tulíte se k sobě a v rudé knize v matné lampy září do stárnoucích mi pohlížíte tváří. A zdá mi se, že jako v tužby muce své v jedno sepjaly jste bílé ruce a modlíte se, dceruška i máti: Ó Bože, dej, ať zdráv se domů vrátí. 89