Jasno.

Adolf Heyduk

Jasno.
V zlatohlavu výš a výš stoupá slunce vzhůru, skřivan jásá v poli již, nebe ztrácí chmuru, perlou zdoben každý stvol – jaká milá cesta: pozdrav Pánbůh kolem kol dědiny a města! Vede stezka houštinou, noha v mech se nočí, sosny kyprou paží mnou nevyspalé oči, a já si jich nevšímám, výš jdu, blíže k nebi, slunečný kde vínek mám na prokvetlé lebi. 94 Hledím kolem: vrch i luh zdoben zlatou řásní, země kvete, zlatý vzduch pln je ptačích básní; z dálných hvozdů voní to, v polích se to tísní, a v mém srdci zvoní to nekonečnou písní. 95