U modřínu.

U modřínu.
Za myslivnou, níže u zahrady, modřín stojí, stařec sivobradý. Dávno trouchní, mrtev víc než z půle, u pat roste bledá levandule. Jindy tady milá s milým stála, kytičkou mu klobouk zdobívala. „Počkej,“ děl, „až jarní svitne záře, vyměním ti prsten u oltáře.“ – Jaro prchlo, přišla chvíle klamu, zanechal ji, běda! ne však samu. Než se listí stromů s půdou střetlo, na vadnoucí růži poupě kvetlo. Rvala vlasy; vyhnali ji z domu, komu smutná požaluje, komu? – 24 Vražda dítka na duši jí padla, za trest vedena je na stínadla. – Se stínadel k stromu v noční dobu žene ji to přeubohou z hrobu. Čekávala milce, až se vrátí, dlouho, dlouho bylo se jí káti. Od těch dob však klid má v hrobu klíně, co ho našli viset na modříně. 25