Kohútový tanec.

Kohútový tanec.
Kněhně netancuje stupňového tance, a přec srdcem kuje pasti na šarvance. Ni rej ručníkový nelíbí se paní, „Nechcem věru,“ poví, „nechcem na krok ani. Nechcem na ručníček pro hedbávnou vlečku, pocuchali by ji chlapci při tanečku. Jenom kohútkový taneček mi k chuti, do jiného vdovy nikdo nepřinutí. 51 Ale kdo že umí, jaký se mi páčí?“ a vzdech ze rtů šumí, sotva ňadra stačí. Při tom na cigána, husličky jenž hladí, od bílého rána okem hází v kradí. Zří, jak bez únavy smyčcem smyká hebce; víť, co cigán praví, víť, co šuhaj šepce? Tuším, paní zlatá, skočnou vaši choutku, věru dnem i nocí chvátá ke kohoutku. Aj že, však jste paní slípka moje lepá, počujem, jak v šeru srdečko vám klepá. V tanečku vás vznesu nad svou hlavu třeba a v zástění lesů do samého neba. 52 Kukuruhú, zlatá! Hrajte na stroj všaký; kam kohoutek chvátá, jde slepička taky! 53