Slyš, tuláče, hochu snědých tváří...

Slyš, tuláče, hochu snědých tváří...
Slyš, tuláče, hochu snědých tváří! divoce dnes tvoje oko září; je to závist, je to pomsta svatá, nebo strach; ej, snad se bojíš kata? Ne, jsem junák, kata nebojím se; stejno mně, mřít v salaši neb v Tise, na vysokém právu, v nízkém srubu, nebo někde v starém lesa dubu. Vše mi jedno; jako černý hrozen v širém poli na slunci jsem zrozen, máť do čerstvé vložila mě brázdy – bez taťky jsem, bez chaty i gazdy! Déšť mě umyl, hrom a blesk mě křtily, medvěd s vlkem moji kmotři byli; zbytek húně, bědně rozdrolený, s cárem z kytle byly moje pleny. 83 Pán se ke mně nechtěl otcem znáti, místo chleba dát, chtěl bičovati, místo vína krev mi v ústa ronil, místo lůžka do lesů mě honil. Odrostl jsem jako liška šerá, hlad jsem trpěl z rána do večera, skalní doupě měl jsem za obydlí, divno-li, že city v ňadrech stydly. Nuž, co mohu ztratit? Svět ten dračí týl i hlavu, hruď i srdce tlačí; nač otrocky snášet tíži dravou? zabím ho, a potom dolů s hlavou! 84