Věčné zřídlo.

Věčné zřídlo.
„Vše bylo tu juž tisíckrát, vše ošumělo, vše je všední, juž zpěvu nech!“...Nu věřím rád, leč lituji vás, jak jste bědni; jen jinak pozírejte kol na louku, pole, horu, dol – mně přec vše novo jest den ke dni! Či lvem mám býti vyrušen, či dechem rozkacené Etny? Mně vrabci oživený klen a v palmě rajek houfec četný je stejně mil, mám rád ten svět, mně ze všad voní písně květ, a ve všem verš je ukryt vzletný. Či v růži méně divů snad, než v obřím zjevu Viktorie, či krasší královský je had, 13 než motýl, z podléšek když pije? Či půvabnější meteor než světluška, když jasní bor, neb slza v záři poesie? Jeť velkou druhdy malá věc, když její vznik a její vnady kněz krásy věští – umělec, a v její chrám lze vstoupit všady, jen setři s obuvi si prach, a v slunných nebes prostorách svou duši osvěž prostou zrady! Jsouť v tvorstvu samé Iliady! 14