Pěnkavka.

Pěnkavka.
Pohoda chodí po lese, líbezná panenka, hezká, studánky povrch leskne se zrovna jak stříbrná deska. Slunéčko těká po mechu, včely hloub květů cos kutí; k blažené chvíli oddechu pod sosnu uléhám s chutí. Slyš! Tvé-li zvučí zpěvánky, jarní sne bučího mlází, či na tu desku studánky někdo mi dukáty hází? Podivná kouzla! Květ i chvůj chvěje se štěstím a voní, jakmile s výše výkřik tvůj sestupně v půltónech zvoní. 41 V košilce podál kmentové do dlaní bystřina tleská: „Jaro nám nese hotové pěnkavčí toulalka veská! Veselo v záři pohody –„ a zase tleská si v dlaně – „šumím jak víno. Na hody! pít pojďte, ptáci i laně! Pít pojďte, kdo jen uslyší, z volnosti zdroje a světla!...“ Dumám, a v ňader zátiší zpěvná mi útěcha zkvetla: V žalu, co v duši zůstává, v rubíny písně se hlatí, srdce-li křídla krvavá jaro nám úsměvem zlatí! 42