Rodné údolí.

Adolf Heyduk

Rodné údolí.
Dolinečko, dolino, z květů, vůně, světla, zas na křídlech popěvků duše k tobě slétla, zase s hejnem bělásků s květu na květ spěje, v rose, v nebe zrcadlech zhlíží se a chvěje. Dolinečko, dolino, z květů, světla, vůně zadumaná duše má žaluje a stůně; pohled v jas těch zrcadel sklíčil ji a zlekalzlekal, truchlí; ach, kde dětský čas, v němž jsem tebou těkal? 55 Dolinečko, dolino, z vůně, světla, květů divně svěží píseň zní na vadnoucím retu, ale když tě uvidím, pokoje to nedá, vzdechů půl, půl popěvků na tvá ňadra sedá! 56