I. Zle vítr krajem pískal,

Adolf Heyduk

I.
Zle vítr krajem pískal,
Zle vítr krajem pískal,
a smutno bylo venku, já přišel o půlnoci a klepal na okénku; a když jsem v síňku stoupil, Ty znal’s mne okamžitě a volal na mne z lůžka: „Pozdrav tě Pán Bůh, dítě!“
„Jak, tatíčku, se máte? –“ Tu děl jsi, v tvář mi hledě: „Po vůli Boží, synu, teď nevalně, ba bledě; viz, líce samá vráska a vlasy valem sšedly... ten strach a péče o vás zle na bedra mi sedly.“ 96 „Je dobře, že jsi přišel; však v síňce naší malé mé oko hledalo tě i srdce neustále; je dobře, že jsi přišel, bys potěšil mne v trudu, Ty scházel’s nám – a brzo já scházeti vám budu.“ 97