IV. K oteckému domku

Adolf Heyduk

IV.
K oteckému domku
K oteckému domku
vítr zavál chladný, naproti mi cestou nepřichází žádný.
Sníh mi ve tvář práší, známé stromy klamou, bílé jiní třesou se své hlavy na mou. Meluzina pláče v tmavém jedlí hvozdě, havran na mne volá: Pozdě, pozdě, pozdě! Pospíšil jsem kvapně po sněhu a jíní, ach! můj otec drahý mrtev ležel v síni. 101 Schýlil jsem se v rakev k tatíčkovi svému; dřív on mně, já nyní podobal se jemu. 102