III. Na prahu jsme stáli,

Adolf Heyduk

III.
Na prahu jsme stáli,
Na prahu jsme stáli,
ruce jsme si dali, Vaše temné oči smutně pohledaly.
Vaše hlava milá k mé se přiklonila, dvojích oči slza cestu zarosila. „Má hlavičko zlatá, čím pak jste tak jatá? Čím že zapadává oči zora smavá?“ „Proto, synku bledý, zality jsou hledy, že dnes vyprovázím tebe naposledy!“ – 114 Vzal jsem Vás kol šíje: „Ach, ten život zlý je, jedněm samý slavík, druhým samá zmije! U mne zmije byla, do ňader se vryla pro Vás, starostlivá hlavičko má sivá. 115