Zlí střelci.

Adolf Heyduk

Zlí střelci.
Za noci se vracím v rodné kraje... V stromech cesty sever smutně vzlyká, s rudým listím posupně si hraje, a mně v srdce střela žalu vniká. – Kraji můj, jak smutný jsi, jak chudý, sotva slzu v oku mohu zmoci, na tvém nebi měsíc hoří rudý jako velká rána v ňadrech noci. O berličkách žebrácká jak chorá v klínu tvém se uhostila bída, Hlad tvá kamenitá pole orá, Nouze tvoje vetché chaty hlídá. Jen těch lesů, ať se zloba lítí, věčně zelený tě zdobí vínek, a přec z tebe v temný příkrov žití zlatou nit tkám dětských upomínek. 124 Nit svých písní, jež mi v tiché chvíli v dumách srdcem létají a lebem, a jež šípem otravným mi střílí siná závist s pokrveným chlebem. 125