K 6. ČERVENCI (1902).

Adolf Heyduk

K 6. ČERVENCI (1902).
Lžou králové-li lstivě lidu – hněv v ňadrech, úsměv na ústech – by z bludišť strachu došli klidu, čin hanebnější je to všech. – Lhal Zikmund král a z jeho moci Hus římskou zlobou upálen; z těch plamenů však lidstva noci vstal zářný, navždy jasný den. Nám pýchou Hus, ta žertva svatá a pýchou národů je všech; jím pravda jako hvězda zlatá nám vzešla v slunných plamenech. 55 On volnost svědomí nám vrátil a bezúhonný mravem, čist – než štván a mořen život ztratil – na knihy lidstva zlatý list své jméno napsal slunným jasem, jež nezanikne žádným časem, leč zazáří, jak jeho ctnosti všem v stkvoucí příklad do věčnosti. Ó svatý mistře, Jene z Husi, ten žár, jenž plane v srdci nám, hrom děl, blesk mečů neudusí, byť chtěl by tomu Satan sám; vždyť nad trůny a žezla králů, Ty’s mistře nám, vzor ideálů, a Bůh-li duší světů všech, pak Tys, náš mistře, srdcem Čech! 56