DAR.

Adolf Heyduk

DAR.
Zachránil život královně, ta diamant mu dala, leč při dárku naň hleděla a v ráz mu život vzala. Co platný démant mrtvému? on život nazpět žádal, – svou duši: svoje bohatství jí v obět k nohám skládal. Než život z krásných očí těch zpět nešel v prvé záři, jen hrdopyšný úšklebek se paní zjevil v tváři. 147 Leč démant, jenž mu všecko vzal, svůj pych i svého zhoubce ten nabil tajně v pušku svou a skryl jej v ňader hloubce. 148