Vítězství.
„Čekej, paní má, on zvítězil
a dělí kořisti!“
Soudci 5, 30.
Hle, ležíš tak Sisaro se hřebem, kladivem ve hlavu vbitým,
jak bohatýr basanských doubravin sražený v liany síť
a se zrakem ztrnulým, zoufalstvím ve tváře pobledlé vlitým,
v líc zírá teď Habery žena, jež sžehla ti života niť.
Ač mrtev tu ležíš, jsa zavinut v nádherných chaldejských šálech,
jsi vítězem přece. Ty v hanbě a posměchu nežiješ víc,
v své hanbě jsi padl zde ve zrádných bojiště vzdálených valech
a urážku nesmí ti nikdo vmetnouti v rekovnou líc.
Voj vedl jsi chrabrý, boj ztracen však prchl – ty, vůdce – jsi zhynul,
smrt knížecí schystal ti kvetoucí ženy však bělavý stan,
koz rounatých lahodné mléko pil’s, z bronzových pohárů vinul
se vonného másla proud. Zmdlený snil’s – pod tíží zákeřných ran
jsi k vojům svým odešel v dál. Ba, v nerovném boji ty’s padl,
víc nelkej, že v poli tvé zůstaly s kosami vozy a zbraň,
že pěšky jsi k Haroseth prchal – zpěv cymbálů v dáli když vadl,
vln potoka Cisonu těla tvých bojovných sbírala dlaň.
Den přijde, věz, potupný! Hluboké, stříbrné Cisonu brody
se poskvrní zbabělou krví Baalových proroků těl,
jež Eliáš zbije, jak staré a ochablé buvolů rody.
Ač mrtev tu ležíš, přec hoden’s, by harfeník slávu tvou pěl.
Čím davy jsou sprostých ti z Kanaan, vášnivé kletby jich kněží,
hněv z Asoru krále? Jim jména a zásluh tvých vybledne zvuk
a kolem tvé sochy, již v palmovém háji ti ctitel snad zvěží,
se bez úcty ozve jich kramářských rejdů a posměchů hluk.
28
Rci, zabolí hana tě davů, když slzavá vzpomínka milých
si kouzliti bude tvou drahou a mužně spanilou tvář,
jak v záblesku slávy se navracíš do stínů paláců bílých
a kolem tvých zbrocených vlasů ti vykouzlí triumfu zář?
Ač mrtev tu ležíš, jak šťasten jsi přece, ó osmáhlý kníže!
Hle, matka tvá ze mříží oken svých v révoví vyzírá v dál,
tvých povozů návrat vítězný čeká. A u nohou níže
tvá nejdražší žena, ta vášnivě plesá, že vracíš se – král!
Že sněžný kment rouch a nádheru bronzových ciselných nádob
a řetězy zlaté i hřivny prastaré, sloniny běl,
jíž září žen milostných svůdně se halící půvaby těl
ti zmožený podává kleče – –
Ne požáry válečných za dob,
voj zabitých těl a loupežná kořist i nešťastných bol
jen vítězstvím sluje. Tvých duše, věz, nevěří v porážku v boji –
jest největším vítězstvím důvěra nejdražších v mohutnost tvoji!
Ač mrtev tu ležíš, přec vítězství opěvá harfa má kol – –
29
1896