Zamilovaní.

Adolf Heyduk

Zamilovaní.
Nach panenský zem jako ohněm polil, když Jasoň smál se na ni s nebes týna, vždyť za milou ji družku sobě volil a chtěl, by růže podala mu z klína. Vše smálo se a veselilo kolem, a klasy výše o stopu se vzpjaly, a roje motýlů se nesly polem a ptáci z ňader hloubky zajásali. Vír bílých perel šuměl ze skal zřídla, a ženám hořel vonný požár v retech, a netykalka měla čárná křídla, a niva s luhem závodily v květech. Tu září zpitý Jasoň chce se zmoci té zkvetlé země, níže k ní se sklonil, a že se ukrýt spěla rouškou noci, číš červeného vína v tvář ji vronil. 20 A hněviv zapad’ v tajemný hrob moře, a smutná země slzela a nyla, leč v noci temnu z lítosti a hoře hvězd milliony k míru rozsvítila. 21