Vzhůru!

Adolf Heyduk

Vzhůru!
Vrány s polí do hvozdu se ztrácí, sýkory jsou zase v plné práci, zlatem stkví se proutkové břez svisní, dub, jenž tlel, zas pučí, čaroděj! Puč už také, měj se k žití, měj, větévko mých pohádek a písní! Ptáci táhnou z dalekého kraje, na skal vrších zbytek sněhu taje, sosny plny démantných jsou třísní; pupen nalévá se, žene peň – žeň už také na pupence, žeň, větévko mých pohádek a písní! Probuzena Jihu teplým dechem skalná hruď se obaluje mechem, kolem polomu se odnož tísní; zelená se vše – hleď na orsej – zelenej se také, zelenej, větévko mých pohádek a písní! 31 Děti u vrb píšťalky si řeží, v hlavách stromů vonný květ se sněží, zlaté včely v poupatech se tísní, květem obalen je vřes i chvůj; obaluj se také, obaluj, větévko mých pohádek a písní! Modré zvonky visí s útlých stvolů, hlahol ozývá se z hor i dolů, skála mládne pod šedavou plísní; v lese drozd se ozval, slyšíš jej? Ozývej se také, ozývej, větévko mých pohádek a písní! 32