Krásy zář.

Adolf Heyduk

Krásy zář.
Máj rozlil krajem zlatý pohár vnad, do řízy květnaté se oděl sad, a ptačí hnízdo utajeno klenem jest oživeno kyprým pod lupenem; ruch zpěvný ozývá se odevšad. Má noha střásá perly s bujných trav, mé týmě perly s kyprých stromů hlav, a kamo zřím, ať k luhu nebo k lesu, vždy krásy zlatou zář si v nitro nesu, jíž odívám svých písní drobný dav. Jí usmiřuji různý žití spor, jí bohatcům se pyšním na úkor, a poslední až přijdou všeho doby, snad ještě moji rakev přiozdobí jak žhavé slunce hlavy klidných hor. 51