Pod koly.

Adolf Heyduk

Pod koly.
Jih svěže teplým křídlem chví a hravě v ňadra stromů věje, z nichž sněhový a nachový květ vonný padá do koleje. A slétá na ujetou zem jak motýlové jara mnozí; dřív líbán zlatým paprskem a nyní zajedou ho vozy. – Toť osud krásy na cestách, v nichž život davům pro potěchu vůz těžký namáhavě táh’ se zbraní nákladem a chlebů. 60