Čekám!

Adolf Heyduk

Čekám!
Čekám písně, píseň nepřícházínepřichází; hlava mi těžká; v úbočích už zbujilo se mlází, všude plno písní, moje schází; proč nepřichází, kde asi mešká? Pole zmládla, luhy zpeřestily, zkypřely hvozdy; ze studánky červenky už pily, skály jatou bystřeň propustily a tutéž chvíli les mladé drozdy. Střemcha kvete, žežhulice kuká, motýl se budí, čilimník a planá růže puká, v lipách zvoní píseň sladkozvuká, ale má ruka klade se k hrudi. 61 Čekám písně; šťasten nebudu-li? Však proč se lekám? Vytryskne, jak zdroj když tryská z žuly, jen až hořec k pahorkům se stulí, pomněnka k řekám. – S růží jí čekám! 62