Bez odvětu.

Bez odvětu.
V plášť královský se oděl den, kraj nádherně je vyzlacen, les vůně pln i zvuků, výš o píď zkypřil svěží mech, a holub vzlétl z veských střech, a šipky z dětských luků. Z niv hrdliččin se řine smích, a datel se žlunou se zdvih’ v duť z práchnivělých suků, a z plané hrušky prostřed lad už naposled se vlní snad v les žežulčino „kuku“. Vše pyšní se, vše samý div: hor vážná čela, ňadra niv, i plece statných buků, i v rosných kapkách padších v luh ty čarné zjevy drobných duh: krás příval v ladném shluku! 80 Kraj sní svůj nejvábnější sen, jak motýl skrytý pod lupen, když stolístky jsou v puku, v ten čas je země v ruchu svém též z kukle vzletším motýlem ve kolotném hvězd pluku. Čím zemi zdobil boží dech, to pylem nese na křídlech a v slavíkově tluku, jenž v listnatém je stromu skryt, jak poupě rozvíjí se cit prost všetečného hluku. Jen člověk, živá známka stop té cesty, jíž šel Adam v hrob, ku pláči pozdních vnuků, chví smutkem se a táže plach: Co jsem, co budu? a jen strach mu s rukou spíná ruku. 81