Jasno.

Adolf Heyduk

Jasno.
V dvoraně hvozdu jaké divné hody, kolkolem samý slunný jas, v zrcadla velká změněny jsou vody, a v malá slzy pokraj řas. V zrcadlo rudé každá krůpěj krve, popěvku poupě každý sten, skrytě co spalo v nočním temnu prve, to zbudil zlatou zoří den. Jak je vše krásno! Mám-liž žalem břísti, že ve všem smrt je? Buď jak buď! jak pták chci zpívat skrytý v stromů listí, navždy až pukne stará hruď! 82