Vrchol léta.

Adolf Heyduk

Vrchol léta.
Stráně, luhy samé kvítí, zlatý klas má obilí, rosou, jež se sluncem nítí, motýli se opili. Jako četa dobrodruhů poletují sem a tam, květné víno šlo jim k duhu, však kam půjdou na noc, kam? Dobrodruzi! Kamž by spěli, kamo vítr, tamo plášť, v celém hejnu vyletěli, ráno zhyne každý zvlášť. 105