Stromy se modlí.

Adolf Heyduk

Stromy se modlí.
Šedivé brvy sever stáh’, k odletu ptáci se shodli, šumí to v stromů korunách, každý se tajně modlí: „Paprsku zlatý, o prodli!“ Modlí se listím uvadlým – vyschlými jazyky kmetů: „S Bohem buď, zemi, zdali vím, opět-li za jara zkvetu polibkem Vesnina retu? Nebývá blaze v nitru mém, ze sněhů řeka-li pije, leda když v těsnu květovém pták dětem kolébku vije, na niž je křídlem svým kryje. 113 Vím-li, zda k hnízdu ptáci zas po zimě budou se znáti? Zima se blíží; v krátký čas budu snad na věky spáti v klíně tvém, země, všech máti.“ 114