Ulekány.

Adolf Heyduk

Ulekány.
V snech lesních při omšené skále se píseň snesla v duši mou, a touže chvíli nenadále zjev srnky stanul přede mnou. Zrak obou všecko vůkol zlatí, zrak srnčin a zrak písně též, leč nemoh’ jsem se otázati: zkad přišla’s ty a ty kam jdeš? I stojím, myslím, možno je-li, by sestry obě byly snad; v tom družka družce v oči zřely a lekly se a prchly ztad. 24