Na stráni.

Adolf Heyduk

Na stráni.
Starých zkazek hlavu plnou strání v pestrý klín jsem klad’; nesen vzduchu sdílnou vlnou ptačí zpěv zněl ode všad. Kolem kvetla četa zvonků, hořec v trávě skryt se rděl, na ozdobném vrby stonku hrozen rudých hvězdic tkvěl. Jih celoval jemným křídlem veškerý ten květný tlum, a tajemným míru zřídlem zkonejšil se shluk mých dum. To tam ňader bolné tlení; srdcem mým to táhlo jen jako světla zlaté chvění, jako dávný zlatý sen. 32 Zřel jsem na ty pestré květy mysle, že jsem – žalu prost – před dávnými sty juž lety zvonkem zde neb hořcem rost’. 33