Lípa na návsi.

Lípa na návsi.
Ves horská za poledne jak klidně odpočívá, jen na návsi ta lípa mdle starou hlavou kývá. Aj dříme lípa stará a sní a vidí v snění, jak lidská pokolení se jinačí a mění. Jen klekání ji budí, i chví se, hlavu zvedá, a kolem ní ves všecka si k odpočinku sedá. A stará lípa – bába – je kyprou snětí skrývá a zelenými listy o zašlých časech zpívá. 59 A těší je a chrání a hody s nimi slaví a vonným s výše květem jim zasypává hlavy. V té lípy vonném květu jsou divné věci skryté: zvěst pestrá z dávné doby a báje rozmanité. Ta lípa naslouchala, když mladou ještě bylabyla, co prababička sivá o světě hovořila. Ta lípa naslouchala a klonívala hlavu, by neušla jí žádná z těch divných zvěstí davu. Teď v měsíčné když noci dech vánků lipou duje, svou vůní po dědince zas všecko vypravuje. A její listí šepce a chvěje se a šumí – kdo ještě v štěstí věří, ten všemu porozumí. – 60