Stíny a paprsky.

Adolf Heyduk

Stíny a paprsky.
Stíny a paprsky po kraji bloudí, a mně se vzpomínky do srdce loudí: chvějí se, tratí se, znova se jeví, jak zašlé mladosti vzdechy a zpěvy. Paprsky duše, mé zpěvy a zkázky, zaplašte lící mých stíny a vrásky, slíbejte duši mou blažených do snů, jak bílé paprsky stařenu sosnu. Hruď se jí zjasnila; na kypré sněti zapípnul ve spánku rod ptačích dětí; tím drobným pípnutím srdce mi buší – blednou a mizejí stíny v mé duši. 66