Práce poslední.

Adolf Heyduk

Práce poslední.
Bouř s mraku na mrak skáče mdlou lesa nad hlavou, v mé duši jeseň pláče svou píseň krvavou; té písně každé slovo jak plamenný je žeh, a těžší nad olovo je srdce mého vzdech. Ach, co mi květů zvadlo! Chvil těžkých chladný svit rval život můj; vše spadlo! a jediný jen list – mé srdce chví se v hrudi jak utrýzněný rob, jejž tyran v posled budí, by vykopal si hrob! – 102