Za jara.

Adolf Heyduk

Za jara.
A roztál sníh, zem zase květů plna, kol křoví mladý plesá jih, leč srdcem mým se rudá nese vlna, a stesk o zvučných perutích. Ó ženo má, k mé ukloniž se skráni, syp v duši mou svých očí lesk, on změní vlnu na červánek ranní, a v orla přejde zvučný stesk. 33