Noc hvězdu má...

Adolf Heyduk

Noc hvězdu má...
Noc hvězdu má, jíž v soumraku se zdobí, a ptáče strom, jež hnízdo si v něm robí, a růže pel, jenž sladkou vůní dýše, a květné zlato skal tajemná skrýše a hora luh, jejž tuhou plecí skrývá, a les svůj vánek, jenž mu písně zpívá, a ručej pláň, jež ňadrem se jí vine, a kypré břehy moře modrosiné a vesmír slunce, jímž se stkví a blýská – a duše moje tebe k ňadru stiská. 42