Lila v postýlce.

Adolf Heyduk

Lila v postýlce.
V síťové Lila postýlce jest jak ta pěnička v kleci, zřím-li ji, rostu temenem, vykvétám srdcem i plecí. V síťové Lila postýlce čila jak v hnízdečku ptáče, hned se mi tulí v peřinky, hned z koutka do koutka skáče... V síťové Lila postýlce výská si, ručkama tleská – jak se ta ústka rumění, jak jsou ta očinka hezká! 83 Kéž by tak povždy zůstala, bez planých tužeb a žele, kéž by se vzmohly na hvězdy všecky ty jiskerky v čele! Kéž bych své dítě ohradil před bouří létnoucí světem – jako je hradí postýlka – písní svých zbujeným květem! 84